Komteska

O Sněhurce

O Sněhurce

Bylo jednou jedno království. V něm žil byl král, královna a jejich dcera. Královna byla trošku víc nemocná, a tak nikoho moc nepřekvapilo, že jednoho dne nepřišla na snídani. Umřela, chudinka. A protože král chtěl, aby byla tahle pohádka alespoň trochu veselá, podal si inzerát v královské seznamce. Ozvala se mu jedna královna, která byla ochotná vzít si chlapa s dítětem. Tato královna byla trochu posedlá svou dokonalostí a krásou. Dokonce si pořídila zrcadlo, ke kterému si nechala přidělat magneťák, kde jí božským hlasem Václav Neckář v nekonečné smyčce zpíval, že ona je na celém světě nejkrásnější. Dcerušce krále, která poslouchala zásadně hardrock a deathmetal, se brzy tato nahrávka oposlouchala, a tak si nechala sestříhat od Ozzyho Osborna zpívaný projev, že Sněhurka je krásnější, a pomocí své DJské sestavy to zamixovala do královniny oblíbené stopy na kazetě. Královna se z toho mohla zvencnout. Když se zhlížela ve svém zrcadle a medový hlas Vašíka jí obluzoval slechy, ozval se najednou řev metalové kytary a do toho skřehotavý Ozzíkův zpěv, že Sněhurka je krásnější. Okamžitě si nechala zavolat krále a ten – v obavě, aby pohádka nebyla nudná a stereotypní – vyhnal Sněhurku z hradu do lesů.


Sněhurka už delší dobu plánovala trampskou výpravu, jen se bála zeptat, a tak jí vyhazov přišel vcelku vhod. Objevovala v lesích nové rytmy a zvuky. Zaslechla slavíka, ocenila krásu disharmonie kvakotu žab, ševelení lesa a šplouchání potůčku. K večeru dorazila do dětského výcvikového tábora. Král zaměstnával děti, a aby se vyhnul právním postihům, říkal, že v uranových dolech pracují trpaslíci. Děti, které hlídala robotizovaná jednotka, se mohly zbláznit radostí, když viděly někoho živého. Radioaktivní prostředí způsobilo, že dětem vyrostly vousy a naopak růst jejich postav se zastavil. Opravdu vypadaly jako trpaslíci. Roboti pustili princeznu dovnitř, protože na to byli naprogramováni.


Princezně se dětí zželelo a začala jim vyvařovat. Její hnusnou a odpornou stravu přežilo jen sedm, ostatní přemohly roboty a utekly do lesů. Těchto sedm statečných zůstalo s princeznou. Jedli její nechutná jídla, nestěžovali si, že jí vyprané hadříky jsou ještě špinavější než před tím, nechali se od ní buzerovat a z počátku jim docela vyhovovalo, že se o ně někdo stará. Jediný, komu z toho trochu více hráblo, byl Šmudla, který se oholil a dělal nejrůznější pakárny, aby se vyhnul práci. Jenže pak to začalo. Byl konec časů, kdy si k trpaslíkům jezdily jezinky na folkové pařby, Sněhurka jim všechno zatrhla. Jediná povolená hudba byla deathmetal. Trpaslíci si časem začali uvědomovat, že robotí teror byl jen slabým odvarem toho, co je čeká s touhle Sněhurou. Prófa sestrojil z robotích zbytků vysílačku a zkontaktoval králova zástupce, že se jim v táboře usídlila Sněhurka a že se to nedá vydržet. Ten to řekl královně, která se marně snažila z pásky s božským Vašíkem odfiltrovat Ozzyho. Královna – ve tváři strhaná od toho, jak po nocích vystřihovala nenáviděný hlas prohlašující, že Sněhurka je nejkrásnější – už vypadala spíš jako ježibaba. Rozhodla se Sněhurce pomstít. Koupila si balíček jablečných žvýkaček a vydala se do lesa. Brzy našla zdevastovaný dětský tábor, ze kterého to už zdáli dunělo. Narvala si špunty do uší a vešla dovnitř. Na parketu se svíjela Sněhurka a v rytmu ohlušující hudby předváděla nejrůznější taneční kreace. Trpaslíci z toho lezli po stropě a s nostalgií vzpomínali na písničky Nedvědů, Nohavici a Plíhala. Královna začala frajersky žvýkat žvýkačky. Sněhurka chtěla být taky hned „in“, a tak si od ní jednu vzala. Netrvalo dlouho a milé Sněhurce jablečná žvýkačka zaskočila. Překotila se na záda a začala se dusit. Nakonec se přestala hýbat úplně. Trpaslíci plakali dojetím. Konečně od ní mají pokoj. Vystavili ji jako odstrašující případ ve skleněné rakvi. Jezinky zas začaly jezdit na folkové festivaly, královna dostala od Prófy novou nahrávku Neckáře. Byli opravdu spokojení. Jenže nic netrvá věčně a i jejich štěstí mělo konec. Jednou jel kolem na kole princ, co si hledal nevěstu, a co čert nechtěl, přijel do tábora ozářených dětí-trpaslíků. Jelikož byl lehce úchylný, když uviděl zfialovělou krásku v rakvi, začal ji okamžitě líbat, až jí odzátkoval dýchací trubici ucpanou žvýkací gumou. Sněhurka se rozkašlala. Do trpaslíků jako když střelí. Prchali, co jim nohy stačily. Královna si sbalila své zrcadlo a odešla dobrovolně do vyhnanství. Princ, ač se vzpíral a bránil, si byl nucen vzít princeznu Sněhurku a pykal za to, že se s ní líbal. A to je konec klasické pohádky o štěstí v jednom království.

 
ZaWeB myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

Děkuji za návštěvu a přijďte zase.

Free cursors for MySpace at www.totallyfreecursors.com!